Nevím, jak vy, ale já osobně miluji firemní akce. Myslím, že to bude způsobeno především faktem, že pracuji v rodinné firmě, která je v mnoha ohledech výjimečná, například pořádáním pravidelných teambuildingových akcí pro své zaměstnance. Poslední taková akce se konala letos v srpnu, obestřena magickým datem 18. 8., kdy jsme vyrazili do krásného mikroregionu Modrých hor. Našim cílem bylo pečlivě prozkoumat vinařskou oblast na kolech (ano, kola jsou jedním z oblíbených firemních dopravních prostředků), zúčastnit se večerní degustace modrohorského vína a především strávit čas s našimi kolegyněmi a kolegy jiným způsobem, než řešením objednávek, fakturace, dodávek zboží či otázky, jaké menu si objednáme k obědu.

Slunečný srpnový den jsme zahájili tradičně v 8 hodin ráno v zasedací místnosti naší firmy, kde jsme si při kávě a malé snídani ujasnili detaily cesty do hotelu Kraví hora v Bořeticích (www.kravihora.cz), naší dočasné základny. Zhruba o třičtvrtě na devět jsme nasedli do automobilů, osedlali motorky a vyrazili vstříc prvnímu dobrodružství, a to cestě po dálnici D1. Jelikož je taková cesta velkou výzvou pro každého řidiče, jsme rádi, že jsme do cíle všichni dorazili včas, dobře naladěni a s úsměvem na rtech, a to včetně našich kolegyň a kolegů z českobudějovické a náchodské pobočky.

Náš okružní cyklistický výlet započal jedenáctou hodinou, kdy jsme se oděni do našich sportovních, perfektně padnoucích úborů, vybaveni kolem a helmou, pod vedením našeho kamaráda a dobrodruha Jana Vogla, vydali na naši první zastávku, dřevěnou rozhlednu Kraví hora. Tato rozhledna se nachází severně od obce Bořetice v okrese Břeclav. Jedná se o novodobou stavbu, o níž se uvažovalo již v roce 2004, ale postavena byla o dva roky později, poté co obec Bořetice zvítězila v soutěži Vesnice roku 2005. Slavnostní otevření rozhledny o výšce 15 metrů proběhlo 11. června 2006.

Když jsme po zdolání strmého kopce na místo určení všichni úspěšně dorazili, občerstvili se a nabrali dech, čekaly nás první aktivity z cyklu Kurz přežití ve vinařské oblasti. První úkol zněl jasně – rozdělat oheň. Druhý úkol v nás již probouzel pochybnosti o jeho splnitelnosti, neboť jsme měli následně otevřít láhev vína bez otvíráku a právě s pomocí ohně. Ač se to zdá býti neuvěřitelné, tak i my, lidé z města, jsme se během této aktivity naučili rozdělávat oheň alternativními způsoby a otevřít láhev vína rovněž alternativních způsobem, například s použitím hrubé síly, kvalitní boty a nárazu do Kravihorské rozhledny, jak nám názorně předvedl náš kolega Vlastík Blinka. Zahajovací část kurzu byla velmi užitečná, zábavná a ujistila nás o tom, že jsme opravdu schopni pracovat týmově na splnění úkolu, zvláště pak jedná-li se o víno.

Přesun přes Němčičky ke kapli na další, v pořadí druhé, vyhlídkové místo proběhl opět formou drsného výšlapu do kopce, který v kombinaci s požitím alkoholického nápoje, nedostatkem vody a horkého počasí způsobil mdloby u jednoho z našich kolegů. Po prvotním šoku celého osazenstva jsme se naštěstí dozvěděli, že se jedná pouze o scénku, která nás má naučit, jak v takové situaci člověku pomoci a poskytnout mu první pomoc. I tato lekce byla velmi poučná, zvláště když se většina z přihlížejících cítila v tu chvíli obdobně.

Po záchraně našeho kolegy Jakuba (kterému pravděpodobně už nikdy neuvěříme, že mdloby nehraje) jsme se vydali na poslední zastávku cyklovýletu, rozhlednu Slunečná. Zde jsme měli možnost si odpočinout, občerstvit se a zahrát si na Schovávanou, neboť část našich výletníků se nám po cestě schovala tak dobře, že jsme je nalezli až po 30 minutách usilovného hledání.

Náročný den plný pohybových i zábavných aktivit jsme zakončili poetickým rautem a degustací vína ve vinném sklípku a příjemným rozhovorem s prezidentem Kravihorské republiky, panem Petráskem.

Následující den jsme se po vydatné snídani vydali směrem k našim domovům, naplněni dojmy, otlačeni úzkými sedátky kol, ale spokojeni a usměvaví.